„… naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost…“ Efezským 1:7
„Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: ‚Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát‘“ (Matouš 18:21–22). U toho bychom ale neměli skončit. Kdyby Bůh každému z nás dal pouze sedmdesát sedm „poukazů na odpuštění“, měli bychom velký problém! Naštěstí u Boha nemůže tvé „konto odpuštění“ zbankrotovat. Pokud ale ty sám nejsi ochoten odpouštět druhým, zapomínáš, že: „… možná i ty budeš potřebovat odpuštění, než skončí den“ (Galatským 6:1, přel. z angl.). Ježíš řekl: „… odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení“ (Marek 11:25). Ať to bude sedmkrát, sedmdesátkrát sedmkrát nebo sedmtisíckrát, pokaždé sklidíš to, co jsi zasel (viz Galatským 6:7).
Všichni jsme jen lidé. Když nám někdo ublíží, dožadujeme se spravedlnosti. Bůh ale chce, abys viníkovi odpustil dřív, než tě o to požádá nebo než projeví jakékoliv známky lítosti. Znamená to, že dotyčný nebude potrestán za svá provinění? Ne. Znamená to, že odpovědnost za to, co se stalo, neneseš ty, ale Bůh. Pokud máš v srdci zášť, duchovně, citově i tělesně tě to vysává. Odpuštění ti naopak dodá energii i svobodu jít dál. Měj na paměti, že: „… naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul…“ (Efezským 1:7–8). Bůh ale požaduje, abys i ty odpouštěl druhým! Když si vzpomeneš, jaký dluh Bůh odpustil tobě, pak všechno, co ti kdy mohl kdokoliv udělat, ve srovnání s tím bledne. „Jeho láska nezná hranic, jeho milost je nezměrná, jeho moc není nijak omezená, jak to známe u lidí. Ze svého nekonečného bohatství v Ježíši dává, dává a znovu dává“ (Annie Johnson Flint, 1866–1932). To je skutečně přebohatá milost!