„… kárejte neukázněné…“ 1. Tesalonickým 5:14
„… kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých…“ (1. Tesalonickým 5:14). Je skutečností, že většinou neradi říkáme nepříjemnou pravdu do života druhých a raději mlčíme, abychom byli oblíbení. Jeden učitel napsal: „Církev není skupina jednotlivců, kteří se náhodou každý týden scházejí na stejném místě; je to duchovní tělo, milující rodina. Je mnohem snazší těšit a povzbuzovat, než napomínat nebo varovat, ale potřebné je obojí. Pavel nás v listu Efezským 4:15 nabádá, abychom byli pravdiví v lásce a ve všem jako tělo dorůstali. Pokud si neuděláme čas na varování, povzbuzování, potěšování, podporu a trpělivost, budeme nakonec všichni trpět. Pokud některá část tvého těla trpí bolestí nebo nějakou poruchou, celé tělo nefunguje správně. Jestliže je některý člen sboru neukázněný, bázlivý, slabý nebo se stal obětí falešného učení, trpí tím celý sbor. Necháme-li některou část těla hnisat nebo nepomůžeme té, která bolí, může dojít k nenapravitelnému poškození. Pokud víme, že někde jsou vážné problémy a nepromluvíme s těmi, jichž se to týká, prokazujeme těm lidem medvědí službu.“
Jako rodiče své děti příliš milujeme, než abychom dovolili, aby se špatné chování vymklo naší kontrole. Víme, že kdyby to pokračovalo, mělo by to špatný vliv na jejich postoj k autoritám, vztahům, zodpovědnosti a osobní kázni. Věnujeme hodně času, abychom dětem sloužili k nápravě a vedli je. Pavel řekl: „Upadne-li někdo do hříchu, odpusť mu, nech si kritické poznámky pro sebe a pomoz mu vrátit se k tomu, co je správné. Může se stát, že ještě než skončí den, budeš sám potřebovat odpuštění“ (Galatským 6:1, přel. z angl.). Pravda je jediný bezpečný základ, na němž můžeš stát, a tvým cílem by mělo být říkat ji v lásce.