„Cokoli děláme, určitě děláme … proto, že nám nyní vládne láska Kristova.“ 2. Korintským 5:14, přel. z angl.
Pavel napsal: „Cokoli děláme, určitě děláme nikoli pro vlastní zisk, nýbrž proto, že nám nyní vládne láska Kristova“ (2. Korintským 5:14, přel. z angl.). Bůh nehledá brance s povolávacím rozkazem, ale dobrovolníky. Brance motivuje zákon, dobrovolníky láska. Po útoku na Pearl Harbour byla armádní náborová centra po celé Americe zaplavena chlapci, příliš mladými pro válku, důchodci a dokonce i slepci, kteří se hlásili jako dobrovolníci. Jeden starší muž řekl důstojníkovi: „Považoval bych za svou nejvyšší čest padnout při obraně této země.“ Proč tohle muži i ženy dělají? Z povinnosti? Ano, ale je tu ještě něco víc – oddanost! Něco, co uchvátilo jejich srdce.
Martin Luther, i když mu hrozila ztráta svobody, rodiny, služby a možná i života, řekl církevním hodnostářům své doby: „Neodvolám. Mé svědomí je zajatcem Slova Božího!“
Nikdy bys neměl dopustit, aby se tě museli doprošovat nebo tě nutit, abys učil v nedělní škole, přispíval na Kristovo dílo, navštěvoval nemocné, osamělé a potřebné či sloužil druhým. Ty sám bys měl prosit o tu výsadu! Pavel řekl: „… cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu … Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista…“ (Filipským 3:7–8). Když se odevzdáváš Kristu, je to jako bys podepisoval nevyplněný šek a říkal: „Pane, částku vyplň sám.“ Když sloužíš Bohu, neděláš mu tím žádnou milost; to on ti udílí poctu, když dovoluje, abys mu sloužil. Takže porovnej to, co bys mohl pro Pána dělat, s tím, co pro něj děláš doopravdy.