„… ať je rychlý k naslouchání…“ Jakub 1:19
Když budeš mluvit místo naslouchání, dostaneš se do potíží. To hezky ilustruje následující příběh. Dvě husy se připravovaly na cestu na jih, když se jich žabák zeptal, jestli by mohl letět s nimi. Husy nevěděly, jak by to mohl udělat. „Jednoduše,“ řekl žabák. „Vy dvě budete držet klacek mezi zobáky a já se za něj zavěsím pusou.“ Tak odletěli. Když se lidé podívali nahoru, obdivovali jejich týmovou práci. Cesta jim rychle ubíhala, dokud někdo dole nezakřičel: „Výborný nápad! Kdo na to přišel?“ Tehdy žabák otevřel pusu a zakřičel: „Jáááááááá!“
Pokaždé, když otevřeš pusu, má to následky! Proto se nauč naslouchat. Plútarchos řekl: „Upovídaní lidé nikomu nenaslouchají, protože stále mluví. První zlo, které postihne ty, kdo neumějí být potichu, je fakt, že nic neslyší.“ Když nasloucháš, aniž bys potřeboval dávat najevo své vědomosti nebo aniž bys vyjadřoval svůj názor, svědčí to o kvalitě charakteru, která je projevem zralosti. Larry King jednou řekl: „Každé ráno si připomínám, že nic z toho, co dnes řeknu, mě ničemu nenaučí. Jestli se chci něco naučit, musím se učit skrze naslouchání.“
Ježíš byl úžasný posluchač a výsledkem bylo to, že přitahoval lidi jako magnet. Nepochybně byly chvíle, kdy byl unavený a nechtělo se mu – ale stejně naslouchal. Když si učedníci dělali starosti a farizeové reptali a dělali problémy, Ježíš se soustředil na důležité věci. Naslouchal, mluvil a lidé jej následovali. Naslouchání je často efektivnější než mluvení. Ve skutečnosti v každé konverzaci nastane okamžik, kdy potřebuješ méně mluvit a více naslouchat. V takových chvílích slyšíš nejen to, co říkají druzí, ale i to, co ti říká Bůh!