„… buďte stále horlivější v díle Páně…“ 1. Korintským 15:58
Pavel napsal: „Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? … Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým“ (Galatským 1:10). Skutečný Boží služebník je ochotný pracovat tiše a ve stínu. Ví, že Bůh v nebi veřejně odmění lidi, o nichž jsme nikdy neslyšeli. Budou to lidé, kteří učili citově narušené děti, uklízeli po lidech s inkontinencí, pečovali o pacienty s AIDS a pokládali život tisíci neviditelnými způsoby. „A tak … buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná“ (1. Korintským 15:58).
Během druhé světové války, když Anglie potřebovala zvýšit těžbu uhlí, si Winston Churchill zavolal odborové předáky. Požádal je, aby si v mysli představili vítězný slavnostní průvod, který se uskuteční na Piccadilly Circus po válce. V první řadě půjdou námořníci, kteří udržovali otevřené důležité námořní koridory. Po nich budou pochodovat vojáci, kteří se vrátili z Dunkirku a potom se přesunuli do Afriky, kde porazili Rommela. Za nimi budou piloti, kteří vytlačili z nebe letadla Luftwaffe. Jako poslední půjde dlouhá řada upocených, mourem ušpiněných mužů v hornických čepicích. Někdo bude pokřikovat z davu: „Kde jste byli během kritických dnů našeho boje?“ A z deseti tisíc hrdel zahřmí odpověď: „Pracovali jsme hluboko pod zemí s vyhrnutými rukávy, s tvářemi od uhlí.“ Ne všechna práce je viditelná a atraktivní. Ale ti, kdo slouží Bohu „s vyhrnutými rukávy, s tvářemi od uhlí“, hrají zásadní roli v naplňování jeho záměrů na zemi.