„A tak jakou mám naději, Panovníku?“ Žalm 39:8
Existují čtyři zásady, které ti mohou pomoci přežít a růst navzdory takovým zvratům, jako jsou nečekaná ztráta zaměstnání, smrt milované osoby, nevydařené manželství a podobně:
1) Přiznej, jak se cítíš. To neznamená, že máš sedět a utápět se v negativismu; znamená to důvěřovat Bohu natolik, že přiznáš, jak se opravdu cítíš. Všichni býváme občas dole. Pokud předstíráš, že věci jsou v pořádku, když ve skutečnosti nejsou, bude těžší dostat se zpět nahoru. Žalmista prosil Boha, aby mu pomohl vyrovnat se s malomyslností (viz Žalm 42–43). Pavel byl v jednom okamžiku pod takovým tlakem, že napsal: „…až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme…“ (2. Korintským 1:8).
2) Urči zdroj. Pocit marnosti často jde v patách neúspěchu nebo zklamání. Rozpadlo se něco, u čeho jsi měl srdce? Byly tvé počáteční naděje nerealistické? Zklamal tě někdo? Nebo tvá skleslost pochází z obecného pocitu vyhoření?
3) Promluv si s důvěryhodným poradcem. Šalomoun řekl: „… v množství rádců je záchrana“ (Přísloví 11:14). Nedovol, aby ti pýcha zabránila otevřít se někomu, kdo ti bude s pochopením naslouchat a s moudrostí odpoví. Rozhovor s tím správným člověkem může pomoci zmírnit tvůj pocit izolace; navíc tak můžeš motivovat další zraněné, aby udělali totéž.
4) Buď před Bohem otevřený. Je to on, kdo bude psát poslední kapitolu, ne osud nebo okolnosti. Možná se snaží tě něco naučit nebo přesměrovat tvou energii. David řekl: „A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě“ (Žalm 39:8). Když se tvá naděje upíná k Bohu, on nahradí beznaděj důvěrou, aby se ti to, čím procházíš, mohlo stát cestou k duchovnímu růstu.