„Nepokradeš.“ 2. Mojžíšova 20:15

Osmé přikázání říká: „Nepokradeš“ (2. Mojžíšova 20:15). Představ si, jak podivně muselo toto přikázání znít Izraelcům. Žili v kočovné společnosti a krádeže a rabování byly v jejich kultuře nejen přijatelné, ale dokonce očekávané. Bůh ale řekl: „Už dost. Krádeže deformují vaše priority. Způsobují, že si věcí ceníte víc, než lidí. Porušují práva druhých, říkáte jimi: ‚Já jsem důležitější než ty.‘ Proto od dnešního dne chci, abyste byli důsledně upřímní ve všem svém jednání.“
Ale existuje ještě jeden druh krádeže, takový, ze kterého si někteří křesťané nic nedělají. V Bibli je napsáno: „Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: ‚Jak tě okrádáme?‘ Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod! Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se žádoucí zemí, praví Hospodin zástupů“ (Malachiáš 3:8–12).
Když okrádáš Boha, okrádáš nakonec i sám sebe. O co se okrádáš?
1) O Boží požehnání ve svém životě.
2) O jeho ochranu v těžkých časech.
3) O výsadu sdílet jeho dobrotu s lidmi okolo sebe.
Stojí to opravdu za to? Zamysli se nad tím!