„On nás přijal ve svém Milovaném.“ Efezským 1:6, přel. z angl.
Neexistuje horší bolest než bolest z odmítnutí a větší radost než radost z přijetí, což vysvětluje úsilí, které někteří lidé vynaloží na to, aby se vyhnuli odmítnutí nebo aby si zasloužili přijetí. Ale dobrá zpráva je, že u Boha jsi už přijatý. J. B. Phillips překládá Efezským 1:6 takto: „Učinil nás vítanými ve věčné lásce, té lásce, kterou miluje svého Syna.“ A není to omezeno těmi, kdo vypadají, že jsou toho hodni kvůli svým dobrým skutkům a čistému rejstříku trestů; je to pro každé Boží dítě, které věří, ať je to kdokoliv!
Cromwell si jednou objednal portrét. Malíř, který chtěl získat Cromwellovu přízeň, ho zobrazil bez zjevných vad. Cromwell byl rozzuřený. „Řekl jsem, abyste namaloval mě, pane, mě, se vším všudy!“ Jsi přijat Bohem, se vším všudy! Ale všimni si:
1) Boží přijetí není totéž jako jeho souhlas. On přijímá hříšníky, ale nikdy nemůže přijmout náš hřích. Opravdu, jeho dar přijetí je naší nejsilnější motivací k tomu, abychom se zřekli hříchu a žili tak, jak se jemu líbí (viz Titovi 2:11–12).
2) Boží přijetí je bezpodmínečné. On neříká: „Jsi přijat, jestliže dáš do pořádku své jednání.“ Ale skrze Jeremjáše říká: „Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?“ (Jeremjáš 13:23). Boží přijetí musí být bezpodmínečné, protože my si ho nemůžeme zasloužit.
3) Boží přijetí je k dispozici díky Ježíši. Jsi „přijat v Milovaném“. Mefíbóšet, předurčený ke zkáze, byl přijat díky Davidovu vztahu se svým milovaným přítelem Jónatanem (viz 2. Samuelova 9). A pokud Bůh přijímá Ježíše a ty důvěřuješ Ježíši, jsi přijat i ty.