„Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ 1. Mojžíšova 32:27
Jákob odstartoval svůj život špatně. Když přišlo na obchodní praktiky, používal víc podvodů, než bylo zdrávo. Nejprve podvedl staršího bratra Ezaua, později tchána Lábana. Pak se ale jedné noci v jeho stanu objevil anděl a Jákob s ním až do svítání zápasil. Za úsvitu mu
„Dbejte na to … aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti…“ Židům 12:15, ČSP
Jestli se chceš zbavit hořkosti, potřebuješ udělat pět věcí:
1) Rozhodnout se odpustit. „… odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:32). Bez ohledu na to, jestli se ten, kdo ti ublížil, omluví
„Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty…“ Efezským 4:31, ČSP
Hněv je často plodem zklamaného očekávání. Doufáme v něco, a když se to nesplní, zakoušíme zklamání a hněv. Ve výsledku náš život přestává fungovat jak na osobní a duchovní rovině, tak z hlediska vztahů. Kořeny zklamaných očekávání
„… byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží…“ (2. Korintským 12:7)
Pavel nemluví o „trnu“, jaký najdeme na růžovém keři, ale o ostrém, zašpičatělém kůlu, který způsobuje bolest. Slovo „sráží“ znamená, že dostává ránu za ranou. Tím více udivující je další jeho prohlášení: „Dostal jsem jako dar tělesnou vadu,
„Kéž bych věděl, kde ho najdu.“ Jób 23:3
Jóbovo trápení trvalo téměř rok. Během onoho roku přišel o děti, o peníze i o zdraví. Tehdy se modlil: „Kéž bych věděl, kde ho najdu“ (Jób 23:3). Všimni si, že se nemodlil: „Kéž bych věděl, jak získat zpátky své děti, peníze a zdraví.“ Na nic