„… dlouhých let dopřeji mu do sytosti…“ Žalm 91:16
Když se ptali Alexandra Dumase, jak se dokázal dožít tak požehnaného věku, odpověděl: „Protože tomu věnuji svůj veškerý čas.“ Pokud je ti přes padesát, dbej na to, aby lidé tvůj věk neposuzovali podle kalendáře, ale podle tvé duchovní zralosti.
Jak by se ti líbilo mít na náhrobku takovýto nápis? „Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal“ (1. Mojžíšova 5:23–24). Jen si to představ: Henoch se prochází s Bohem, a když dojdou na určité místo, Bůh řekne: „Ke mně to máme blíž než k tobě, tak pojď rovnou se mnou domů.“
Zralý křesťan je jako starý dub: jeho kořeny přestály životní bouře. Neodnes si ale svou moudrost s sebou do hrobu, předej ji lidem, kteří budou ochotni naslouchat. Moudří naslouchat budou, protože si uvědomují, jak je pošetilé platit za tytéž informace dvakrát. Nestáhni se do ústraní; zamě? se nař se na cíl s novým úsilím. Victor Hugo kdysi řekl: „Ve čtyřiceti je člověk příliš starý na to, aby si mohl říkat mladý, ale starému člověku padesátník připadá mladý.“ Naštěstí před Bohem není důležité, jak jsi starý, ale nakolik jsi pro něj dosažitelný. V Bibli je popsaná situace, kdy Marie s Josefem přinesli do chrámu malého Ježíše: „Žila tu i prorokyně Anna … byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem…“ (Lukáš 2:36–38).
Svět má v úctě bývalé generály a prezidenty, nikoli však bývalé křesťany. Jeden respektovaný charakterní herec řekl: „S přibývajícím věkem musíme svou mysl cíleně obohacovat o nové oblasti. Musíme studovat, abychom ji udržovali aktivní a otevřenou.“ Proto žij pro Boha do posledního dechu.