„I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé…“ Jonáš 3:1
Příliš mnoho času v životě trávíme na smetišti lítosti. Soustřeďujeme se na to, co mělo být, co mohlo být… Možná si myslíme, že když se k tomu budeme v mysli stále vracet, dokážeme to změnit. Jenže nedokážeme. Jediné, co dokážeme ovlivnit, je to, co děláme v současné chvíli. Čím víc se vracíme ke včerejšku, tím víc se vzdalujeme od dnešních příležitostí. A čím víc se od nich vzdalujeme, tím těžší je se k nim vrátit.
Příležitosti nikdy nevypadají tak dobře, když přicházejí, jako když odcházejí. Na nikoho nečekají, takže musíš být ve střehu a chopit se jich. Mohou přijít v různých podobách a z kteréhokoliv směru. Ale jedno je jisté: uvidět je a chopit se jich je možné jen v přítomnosti. Ať se ve tvém životě stalo cokoliv, stalo se. Vzhledem k tomu, že to ani sebevětším úsilím nemůžeš vrátit, udělej za minulostí tlustou čáru a jdi za tím, co je před tebou. Chyby děláme všichni. Jonášova chyba způsobila bouři, která ohrozila životy všech lidí okolo a skončila až tehdy, když jej hodili do moře. Ale to není konec příběhu. Co pak Jonáš dělal? „I modlil se v útrobách ryby k … Bohu … I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu. I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé…“ (Jonáš 2:2–3:1).
Hospodin je Bohem druhých šancí; a dokonce třetích, čtvrtých a pátých! „Hospodinovo milosrdenství … Obnovuje se každého rána…“ (Pláč 3:22–23). Dnešní den je dar. Tak přestaň litovat minulosti, chop se přítomnosti a začni zase žít!