„Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.“ 1. Janova 3:18
Musíme pečovat o duchovní a praktické potřeby lidí. Pro některé je těžké pochopit pojem Boží lásky, když nevědí, odkud dostanou další jídlo nebo kde budou dnes v noci spát. Potravinové banky po celém světě zaznamenávají dramatický vzestup naléhavých žádostí. Dobrovolnice Cindy Crosby napsala: „Každý klient je tak odlišný jako vzory v kaleidoskopu: důchodci, mentálně nemocní, matky samoživitelky, mladí lidé, kteří se dostali do potíží… Ne každý je vděčný. Někteří jsou zlostní, někteří odmítají oční kontakt, někteří odejdou, aniž by řekli více než pár slov. Pokud jsi dobrovolníkem jen proto, abys měl dobrý pocit, vzdáš to. Vznešené ideály se roztříští jako vitráže rozbíjené kameny. V paměti ulpí příběhy o úspěších. Matka uprchlice, jejíž syn vystudoval Harvardskou univerzitu, protože získal stipendium… Žena, která mi děkovala víckrát, než jsem byla schopna spočítat… Matka šesti dětí, která prožila zřetelnou úlevu, protože ten měsíc mohla koupit jídlo pro svou rodinu… Vzpomínám si na Ježíšova slova: ‚Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne…‘ (Matouš 25:35). Když teď přemýšlím o hladu, vidím konkrétní tváře. A v tom je ten rozdíl.“
Je snazší milovat teoreticky než prakticky, zejména když jde o lidi, kteří jsou obtížní nebo jiní. Ale skutečná láska není definována tím, jestli se cítíme dobře nebo špatně; Bůh již stanovil standard. „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něj odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem“ (1. Janova 3:17–18).