„Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku.“ 2. Korintským 10:3
Během druhé světové války měly spojenecké bombardéry kulomety na přídi, pod trupem a na horní i zadní části. Bombardéry B-17, známé spíš jako „létající pevnosti“, nosily třináct kulometů s velkou ráží. V jedné chvíli vědci upozorňovali, že letadla by byla bezpečnější bez nich. Bez nadbytečné váhy, potřebné k provozu zbraní, by mohla létat rychleji a výše, což by zvětšilo jejich šanci na přežití. Piloti ale přemýšleli jinak. Ani je nenapadlo, že by mohli vyrazit na misi bez zbraní, kterými by mohli střílet a bránit se. Stejně přemýšlel i Jon Walker, když řekl: „Stejná rozhodnutí děláme, pokud jde o naše vlastní bitvy.“
Bůh říká, že nepotřebujeme zbraně. S ním můžeme vzlétnout výše a rychleji. „Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku“ (2. Korintským 10:3). Zbraně, které dává on: „… mají od Boha sílu bořit hradby“ (2. Korintským 10:4). „Světské zbraně“ nepotřebujeme. Ale my říkáme: „Ne, děkuji!“ Chceme oplácet střelbu a bránit se pomocí arzenálu nahněvaných slov, náročných postojů, manipulativních manévrů, přehnaných výmluv a bombardování vinou. K tomu, abychom přestali používat tělesné zbraně, vyzbrojili se zbraněmi Božími a se štítem víry hasili všechny ohnivé střely toho zlého (viz Efezským 6:16), je třeba mít odvahu. Takový druh víry projevil David, když řekl Goliášovi: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů…“ (1. Samuelova 17:45).
Přestaň bojovat ve své vlastní síle a dovol, aby tě ochránily Boží duchovní zbraně. Protože „… on je štítem těch, kteří se k němu utíkají“ (Přísloví 30:5).