„… zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.“ Jób 11:16
Bez ohledu na to, jak zle věci vypadají, vždycky platí slova „stalo se“, a ne „zůstane to tak“. Život nestojí na místě. Vždycky budou nějaké problémy. Nedovol jim, aby zničily tvou sebedůvěru. Raději je využij jako příležitost k růstu. Nic netrvá věčně. Až dozraješ v oblastech, o kterých si Bůh myslí, že to potřebuješ, období, ve kterém se nacházíš, skončí. Když procházíš obtížným obdobím, je těžké tomu věřit, ale přesto platí, že „… zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula“ (Jób 11:16). Jeden spisovatel napsal: „Zapomenout neznamená pěstovat ztrátu paměti. Znamená to dostat se do místa, kdy je utrpení vytrženo z paměti tak, jako vytrhneš jedovaté žihadlo po bodnutí hmyzem. Jakmile je pryč, je zahojení zákonité. Vzpomínka bude jako ‚voda, která uplynula‘. Když odteče voda, která ti proudí kolem kotníků, nikdy víc už ji neuvidíš.“
Kristin Armstrong řekla: „Když ve starozákonní době někdo zemřel, truchlící si pomazali tváře popelem a bylo jim určeno určité období smutku. Pak popel umyli a šli dál. O kolik je to zdravější než naše společnost! My se nalíčíme, nasadíme šťastný nebo stoický výraz obličeje a zakážeme lidem, aby nám projevili soucit. Požadujeme, aby respektovali hranice toho, kde se nacházíme. Jsme tak zaneprázdněni schováváním se, že jsme zasypaní popelem zevnitř. Bůh nás vyzývá, abychom povstali a zářili, až přijde naše světlo (viz Izajáš 60:1). Požádej ho, aby ti stanovil časový limit a buď připraven umýt si obličej. Pak pokračuj v cestě.“