„Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost…“ Skutky 11:23
Kde je milost, tam je růst; a kde je růst, tam je to vidět. Jeruzalémská církev poslala Barnabáše do sboru v Antiochii: „Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost…“ (Skutky 11:23). Jako věřící bychom měli stále růst „… v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista“ (2. Petrova 3:18).
Když přijmeš Krista, mělo by to na tobě být vidět! On tě posílí ve všem dobrém, abys plnil jeho vůli (viz Židům 13:21). Stáváš se novým stvořením. „Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5:17). Milost způsobí, že se stáváš starostlivějším a soucitnějším, a zároveň méně kritickým a sudičským. Méně mluvíš a víc bereš ohledy na názory druhého. Pravděpodobnost, že budeš zlostně reagovat, když se ti nedaří, se zmenšuje, a naopak se zvyšuje pravděpodobnost, že dobro druhých postavíš před své vlastní (viz 1. Korintským 10:24).
Jon Walker řekl: „Když se staneš věřícím, změní se tvá role. Už se nemusíš zabývat sám sebou; tvým úkolem je zastupovat Ježíšovy zájmy. Jsi Ježíšovou tváří; vstupuješ místo něj do životů druhých: v nemocnicích, na pohřbech, na svatbách, u stolu, když piješ kávu s kamarádem… Pracuješ pro Ježíše, a čím víc v lásce sloužíš druhým, tím víc je směruješ ke Kristu.“
Pavel napsal: „Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal“ (1. Korintským 9:19). V tom je smysl toho všeho!