„K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.“ Koloským 3:2
Lidé dnes dobře ovládají koncepci okamžitého uspokojení a získání více věcí. Ale „pozemské věci“ ztrácejí svou přitažlivost, jakmile vyčerpáš účet a úrok na tvých kreditních kartách začne narůstat. Když k tomu dojde, požehnání se může proměnit v prokletí a může tě okrást o radost ze života.
Jeden pastor řekl: „Materialismus nemůže dát uspokojení, protože je tyranský a lidé se narodili proto, aby byli svobodní. Zjišťujeme, že nevlastníme dům; dům vlastní nás. Vstoupili jsme do manželství s hypotéčním úvěrem. Stáváme se otroky přístrojů a oblečení. Jakmile věci koupíme, přivezeme a nainstalujeme, užíváme si pomíjivý pocit radosti. Jenže ony převezmou nad námi vládu, diktují a dožadují se: ‚Stiskni mě, nalešti mě, spoj mě, namaluj mě, prostříhej mě, omítni mě!‘ Trávíme své nejlepší roky a vydáváme velkou část svých peněz, abychom pracovali a vydělávali na ‚věci‘. Často nám nezbývá žádný čas věnovat se skutečným životním radostem, k nimž jsme povoláni: navštěvovat přátele, věnovat se zábavě, chodit do církve, nemáme čas na dobré skutky, návštěvu různých míst nebo návštěvu lidí, kteří nám dávají tu největší vnitřní radost. Pavel řekl: ‚Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství‘ (1. Timoteovi 6:6). Abys mohl prožívat takové uspokojení, musíš každý den počítat svá požehnání a děkovat tomu, který je jejich zdrojem.“
Jon Walker napsal: „Předpokládejme, že existuje pomyslná čára, která rozděluje to, co vidíš, od toho, co nevidíš; dočasné od věčného. Naším cílem v Kristu je dívat se na věci, které jsou ‚nad námi‘, abychom byli schopni pochopit, že to, co vidíme a cítíme, není plný a přesný rozměr Boží reality. Lidé jsou věčné bytosti, takže rozhodnutí, která teď vypadají bezvýznamně, mají z pohledu plnosti reality věčnou hodnotu.“