„… jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!“ Žalm 55:14
Žádná dýka tě nezasáhne tak hluboko jako meč zrady. Možná se můžeš ztotožnit s příběhem zrady v Davidově životě. Rozumíš pláči zraněného srdce, zoufalé prosbě o pomoc. David se cítí být přemožen a otřesen do hloubi duše. Kdyby to byl býval nepřítel, „… to bych přece snesl…“ (Žalm 55:13). Ale byl to „ … můj druh a přítel! Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu“ (Žalm 55:14–15). To byla hořká pilulka. Jeho blízký přítel, ten poslední, koho by kdy podezíral, člověk, jemuž s důvěrou sděloval svá nejniternější tajemství, bratr ve víře, s nímž společně uctívali Boha! Není divu, že jeho srdce bylo zlomeno. Byl v ohrožení života kvůli příteli, který porušil smlouvu. „Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje. Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče“ (Žalm 55:21–22). Jak David svůj žal překonal? Udělal tři věci:
1) Přiznal si to. Vyjádřil slovy emoce, které prožíval.
2) Mluvil o tom s Bohem. Místo aby předstíral falešnou odvahu, sdílel s Bohem svoje trápení. „Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas!“ (Žalm 55:18).
3) Předal svou situaci Bohu. „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil“ (Žalm 55:23).
Udělej stejné tři věci a postavíš se znovu na nohy.