„Splň své slovo svému služebníku, jenž je ti oddaný…“ Žalm 119:38, přel. z angl.
Slovo „oddanost“ vyjadřuje naprostý závazek vůči někomu; znamená to věnovat druhému svůj čas a pozornost, radovat se z jeho přítomnosti, snažit se mu udělat radost a postavit ho na přední místo ve svém životě. Přesně to by mělo být cílem tvého každodenního času s Pánem. Jsou zde ale dvě nástrahy, na které je dobré dávat si pozor a vyhnout se jim:
1) Sobectví. Bůh zaslíbil, že ti požehná. Jestli ale usiluješ o jeho požehnání, místo abys budoval vztah s ním, budeš zaměřený víc na sebe než na Krista. Pravda je taková, že se můžeš modlit, kolik chceš, ale Bůh ti určité věci nedá, dokud nebudeš dostatečně zralý, abys je zvládnul. Abraham si nic v životě nepřál víc, než mít syna. Bůh mu ho dal. Přesto, když pak Bůh požádal, aby tohoto syna přinesl jako oběť, Abraham neváhal. Dokázal, že nic a nikoho nemiluje tolik jako Boha. Proto mu Bůh zaslíbil, že mu požehná a rozmnoží všechno, co vlastní (viz 1. Mojžíšova 22:17). Abraham se stal jedním z nejúspěšnějších mužů své generace, ale to, co ho doopravdy proslavilo, byla skutečnost, že Bůh o něm mluvil jako o svém „příteli“ (viz Izajáš 41:8).
2) Příliš velká zaneprázdněnost. I když jsi zaměstnaný prací pro Boha, jedním z nebezpečí je, že si neuděláš čas na to, abys ho uctíval. Žalmista řekl: „Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu“ (Žalm 29:2). „Přiznejte slávu jeho jména“ znamená, že je hoden slávy. Jan viděl v nebi zástupy, jak chválí Boha a zpívají: „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc…“ (Zjevení 4:11). Proto začínej svůj každodenní čas s Pánem slovy: „Pane, jsem zde, protože si zasloužíš být uctíván a vroucně milován.“