„Slepé povedu cestou, již neznají…“ Izajáš 42:16
Dalším cílem tvého každodenního času s Pánem by mělo být vedení. Bez Božího vlivu jsi vydán na milost a nemilost svých vlastních nápadů, a to by tě mělo opravdu z hloubi srdce znepokojovat!
Žalmista napsal: „Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe“ (Žalm 25:4–5). Bůh řekl ústy proroka Izajáše: „Slepé povedou cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím“ (Izajáš 42:16).
Cesta, po které se vydáš, určuje tvůj cíl. Proto, než se rozhodneš pro určitý směr, mluv s Bohem. Nebuď ale překvapen, když tě povede cestou, kterou neznáš. Musíš mu důvěřovat, že ví, co dělá.
Blaise Pascal řekl: „Všechny lidské problémy pramení z toho, že člověk není schopen chvíli sám v klidu sedět.“ Musíš si v této uspěchané době udělat čas a zpomalit, sebrat své myšlenky, vyhodnotit, co se kolem tebe děje, a nechat se nasměrovat od toho, jenž zná konec už od začátku (viz Izajáš 46:10). Ježíš poslal učedníky, aby si odpočinuli a fyzicky i duchovně se zotavili (viz Marek 6:31). V Bibli vidíme, že „… v soukromí svým učedníkům všecko vykládal“ (Marek 4:34). Určité věci ti Bůh vysvětlí jen tehdy, když si uděláš čas být s ním sám.