„Plnit, Bože můj, tvou vůli, je mým přáním…“ Žalm 40:9
Při objevování a naplňování Boží vůle pro svůj život se musíš vyrovnat s tím, co si myslíš o tom, kým bys mě být. Srovnávání se zabíjí duchovní růst.
Například matka tří malých dětí slyší pastora, jak káže o křesťanech, kteří vstávají každý den za úsvitu, aby strávili hodinu v tichu s Bohem. Ona by opravdu moc ráda měla hodinu času v tichu – kdykoliv! Jenže děti s ní nespolupracují! Takže si z kázání odnese to, že jako křesťanka nesplňuje normy. Zabývá se duchovním srovnáváním, žije v pocitu viny a nedochází jí, že láska, kterou dává svým dětem, se počítá jako duchovní aktivita. Ani ji nenapadne, že možná slouží Bohu věrněji než někdo, kdo zanedbává rodinu kvůli tomu, aby se každé ráno v tichu hodinu modlil.
Nebo jiný příklad: společenský, spontánní muž si vzal ženu, která miluje samotu. Když je sama, cítí se dobře. Jenže když dojde na modlitby, on si připadá neschopný, protože jemu nevyhovuje být sám. Zdá se mu, že jeho radost a ochota sloužit druhým nic neznamenají, že míra lásky, kterou jim dává, neformuje jeho duši a netěší Boha.
„Měl bych“ jsou určitě důležitá slova; pokud ale jde o duchovní růst, Bůh nechce, abys ho poslouchal jenom proto, že „bys měl“. Stvořil tě tak, abys chtěl najít jeho plán pro svůj život, aby ses dostal do místa, kde budeš moci říci: „Plnit, Bože můj, tvou vůli, je mým přáním…“ (Žalm 40:9).