„… jsi můj.“ Izajáš 43:1
Dean Martin zpíval hit „Dokud tě nikdo nemiluje, nejsi nikým“. Tento text odhaluje naše nejhlubší obavy. Chceme, aby náš život byl důležitý, aby něco znamenal. Nejvíc se bojíme toho, že přijdeme a odejdeme, a nikdo si toho nevšimne! Zdá se nám, že nemáme dostatečné vzdělání, trápíme se svou finanční pozicí ve společnosti i svým vzhledem. Proto nás mrzí, když nám kamarád zapomene zavolat, když učitel zapomene naše jméno nebo když si kolega přivlastní zásluhu za něco, co jsme udělali my. Dychtíme po pozornosti, v konverzaci se chlubíme jmény důležitých lidí, na kola aut si dáváme honosné poklice. Módní návrháři nás přesvědčují: „Jen když budeš nosit naše džíny, budeš něco znamenat!“ Takže vyrazíme do obchodu a utratíme polovinu platu za italské džíny. Jenže potom – hrůza všech hrůz – se změní styl z upnutých džín na volné, z vybledlých na černé, a my stále nosíme ty včerejší a cítíme se jako včerejší televizní zprávy.
Stručně řečeno: vlastní hodnotu nemůžeš získat vnějšími věcmi. Je to vnitřní práce. Tvoje vědomí důležitosti musí pocházet od někoho, komu důvěřuješ, o kom víš, že se nikdy nezmění, kdo o tobě ví i to nejhorší, a přesto vždycky věří v to nejlepší. Existuje jediný takový zdroj: Bůh. Takže čti dál: „Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: ‚Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel … Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný…‘“ (Izajáš 43:1–4).