„Jistě to dokážeme.“ 4. Mojžíšova 13:30, přel. z angl.
Když dvanáct izraelských zvědů spatřilo v zaslíbené zemi obry, deset z nich po návratu řeklo: „To nezvládneme.“ Jiní dva, Jozue a Káleb, ale řekli: „Zvládneme to.“ Jenže pro nevíru Izraele musel Káleb strávit ještě čtyřicet let putováním po poušti. Když Izraelci překročili Jordán, bylo mu osmdesát. Dalších pět let pak ještě trvalo, než jednotlivé izraelské kmeny obdržely území, jež měly obsadit. Po letech Káleb vyprávěl: „Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš … vyslal z Kádeš-barneje, abych jako zvěd prošel zemí, a já jsem mu podal zprávu podle nejlepšího svědomí. Moji bratří, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu“ (Jozue 14:7–8).
Pokud máš ve čtyřiceti negativní postoj, je pravděpodobné, že ho budeš mít i v pětaosmdesáti. I když je možné, že se takového věku ani nedožiješ! Psycholog Martin Seligman prováděl studii mezi několika sty členy jednoho náboženského společenství: rozdělil je do čtyř skupin podle stupně optimismu. Devadesát procent optimistů bylo v pětaosmdesáti stále naživu, kdežto z lidí s negativním postojem jich dosáhlo tohoto věku jen čtyřiatřicet procent.
Na výzvědy vyšlo dvanáct zvědů, ale jenom Jozue a Káleb měli tolik víry, že řekli: „Jistě to dokážeme“ (4. Mojžíšova 13:30, přel. z angl.). Po pětačtyřiceti letech nebyla Kálebova odvaha o nic menší! Hádej, co se stalo s ostatními deseti zvědy? Zemřeli. Žádný z nich nedosáhl Kálebova věku. Je to jednoduché: víra a optimismus mohou tvůj život prodloužit o celá léta.