„Vtom se strhla … bouře…“ Matouš 8:24
Matouš vypráví o Ježíšovi: „Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři veliká bouře…“ (Matouš 8:23–24).
Řečtina má pro výraz „veliká bouře“ jedno slovo – „seismos“. Seismolog zkoumá zemětřesení a seismograf je měří. Bouře, v níž se učedníci ocitli, jimi tedy musela hluboce otřást. Plyne z toho důležité ponaučení: když vstoupíš na palubu s Ježíšem, neznamená to, že se nikdy neocitneš v bouři. Ježíš řekl: „Ve světě máte soužení“ (Jan 16:33). I když nám Ježíš zaslibuje ochranu a zdar, budeme se muset ještě vypořádat s věcmi jako je nemoc, nedostatek a strach. Je tady ale rozdíl: nevěřící čelí bouřím bez Krista, zatímco ty jako věřící jimi procházíš s jistotou, že všechno dopadne dobře, protože Ježíš je na palubě. Znamená to, že nikdy nezakusíš panický strach? Kéž by tomu tak bylo! Ale není. Při pohledu na stále se zvětšující vlny a spícího Spasitele se učedníci ptali: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (Marek 4:38). Proto je strach tak zhoubný: rozežírá naši důvěru v Boží dobrotu. Rozpoutává roj pochybností. Otupuje tvou paměť.
Do té doby učedníci svědčili, že Ježíš „… uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu“ (Matouš 4:23). Strach vytváří formu duchovní „částečné ztráty paměti“. Zakaluje ti vzpomínky na zázraky. Zapomínáš, co Ježíš vykonal a jak je Bůh dobrý. To je důvod, proč nesmíš živit své pochyby, ale svou víru v Boží Slovo. Bouří tě totiž provede jedině víra.