„Nuže, dej mi to pohoří…“ Jozue 14:12
Proč bys měl žádat Boha o pohoří? Protože když se pouštíš do něčeho většího, než jsi sám:
1) Rosteš.
2) Učíš se být závislý na Bohu.
3) Budeš slavit velká vítězství.
Káleb řekl: „A hle, je mi už osmdesát pět let. Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel. Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin. Slyšel jsi přece v onen den, že jsou tam Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podaří se mi podrobit si je, jak mluvil Hospodin“ (Jozue 14:10–12). Rovnou pláň dokáže zabrat kdekdo, ale zdolat horu, to vyžaduje víru v Boha. Navíc tam žili Anákovci – obři. Ti chlapi byli tak velcí, že deset Mojžíšových zvědů řeklo: „… zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky…“ (4. Mojžíšova 13:33). Čekali bychom, že ve svých pětaosmdesáti Káleb spíš požádá o pěknou chalupu v Shalom Acres! On ale uvažoval jinak. Dříve, než zemře, chtěl vybojovat další bitvu a dobýt další vítězství.
Přestaň Boha prosit o bezproblémový život, jinak by se ti mohlo stát, že zemřeš nudou. Jen když budeš překonávat problémy a řešit těžké úkoly, staneš se člověkem, jakým tě Bůh chce mít. Proto ho pros o úkol, při kterém se budeš učit a porosteš, nebude ti pohodlně a budeš toužit po pravých hodnotách. Když se budeš modlit: „Bože, použij si mě,“ připrav se, že se setkáš s dobrodružstvím, nebezpečím a rizikem; zároveň ale také něco získáš.
Tak co, jsi pro trochu vzruchu?