„Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.“ Koloským 4:6
Budování důvěry při komunikaci vyžaduje:
1) Práci na budování důvěry. Důvěra není „právo“, je to výsada, kterou získáš, když prokážeš, že jsi důvěryhodný. Pokud politici říkají: „Můžete se na mě spolehnout,“ ale výsledky jejich činnosti tomu neodpovídají, nevěnujeme jim pozornost. Kristova norma ohledně důvěry byla: „… věřte aspoň pro ty skutky, které jste mne viděli dělat“ (Jan 14:11, přel. z angl.). Z výzkumů sociální psychologie víme, že klidná a pomalá řeč může prohloubit posluchačovu otevřenost a úctu k tobě. Tato zjištění pomáhají onkologům sdělit pacientům špatnou zprávu tak, aby je podepřeli. Když lékaři zpomalili řeč a snížili výšku hlasu, vnímali je pacienti jako starostlivější a soucitnější. V Bibli se tomu říká „vlídná odpověď“ (viz Přísloví 15:1) a bude to fungovat i u tebe.
2) Cvičení mozku k opravdovému naslouchání. Naslouchání je těžká práce, protože díky neustálé „samomluvě“ jsme obvykle zvyklí být zaměření na sebe a na své zájmy. Studie ukazují, že průměrný člověk skáče druhému do řeči dříve, než ten skončí. Dokonce i lékaři, kteří jsou školení k naslouchání důležitým lékařským informacím, mají sklon pacienty přerušit během dvaceti tří sekund, tedy dlouho před tím, než je plně vyslechli. Uč se udržet soustředění na druhého člověka, na jeho slova, výraz obličeje a řeč těla. Během několika týdnů se můžeš vycvičit, aby ses stal takovým posluchačem, kterému budou lidé důvěřovat…