„… nevydej nás v pokušení…“ Matouš 6:13
Mnozí z nás zbytečně trpí, protože špatně chápou pokušení. Zaprvé očekávají, že pokušení automaticky ustanou, nebo že jich alespoň bude ubývat. Stejně si to představovali Izraelci, když vstoupili do zaslíbené země. Zaskočilo je, že v zemi jsou ještě Kananejci. Ztratili odvahu a mysleli, že si určitě museli splést směr: „Tohle přeci nemůže být ta zaslíbená země.“
Boží Slovo jasně říká, že život křesťana je od začátku do konce boj. Podle Pavla je naším povoláním „… boj … proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla“ (Efezským 6:12). Čím více se přibližuješ k Bohu, tím jsou tvá pokušení větší. Všimni si, že, když Izraelci vyšli z Egypta, Bůh je nejdříve nevedl přes pelištejské území, i když to byla kratší cesta. Řekl totiž: „Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta“ (2. Mojžíšova 13:17). Věděl, že se v nich teprve rodí víra, proto je chránil před nepřáteli. Když však později jejich víra vzrostla, dopustil, aby se střetli se sedmi mocnými národy.
Stejně jako zaslíbená země, i náš zaslíbený vítězný život vyžaduje, abychom se vypořádali s pokušeními a vybojovali si cestu k vítězství s vírou, že „… ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě“ (1. Janova 4:4). Ve skutečnosti útok nepřátel byl důkazem, že Izraelci jsou v zaslíbené zemi. Když tedy zažíváš pokušení, je to důkaz, že opravdu přebýváš v Kristu.