„Sobě však ustanovím věrného kněze, který bude konat, co mám na srdci a v mysli.“ 1. Samuelova 2:35
Být veleknězem bylo v Izraeli prestižním povoláním a zdálo se, že Élí se k němu hodí. Přesto zklamal, a to na domácí frontě: „Jeho synové však nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo“ (1. Samuelova 8:3). Proto mu Bůh oznámil, že jeho dům odsuzuje „… navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil“ (1. Samuelova 3:13).
Jako rodič a vůdce si musíš zodpovědět otázku: jak bys obstál, kdyby na tebe Bůh uplatnil stejný standard jako na Élího? Élí postupně ztratil důvěryhodnost, své děti, kariéru a nakonec i život. Minul se cílem, protože se dopustil několika vážných chyb. Podíváme se, co se z nich můžeme naučit:
1) Špatné důrazy. Élí kázal Boží Slovo lidem ve shromáždění, ale vlastním dětem ne.
2) Špatná očekávání. Myslel si, že jeho děti vše pochytí tím, že žijí pod jeho střechou a vidí jeho službu v církvi. Jenže tak automaticky to nefunguje.
3) Špatný příklad. Élí doma nežil to, co vyučoval ve službě. Měl přesné vize, pokud šlo o jeho zaměstnání, v rodinných záležitostech však byl slepý k vlastní slabosti.
Vedení na domácí frontě se nezakládá na moci a ovládání. Jde o to „dávat sám sebe“ lidem, na nichž nám nejvíce záleží (viz Efezským 5:25).
Tak jak si vedeš na domácí frontě ty?