„… nedovol, aby tě tento svět utvářel k svému obrazu…“ Římanům 12:2, přel. z angl.
Výsledky svého života určuješ jen ty sám. Bůh nikomu jinému nedal pravomoc rozhodovat, co si v životě zvolíš.
Když se věci nevyvíjejí v náš prospěch, často hledáme důvod jinde. Říkáme stejně jako Eva: „Ďábel mě donutil.“ Ne, Ježíš řekl: „… dal jsem vám pravomoc … nad veškerou silou Nepřítele…“ (Lukáš 10:19, ČSP). Nebo říkáme stejně jako Adam: „Eva mě donutila.“ Ale žalmista říká: „… v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?“ (Žalm 56:5). Někdy přesouváme odpovědnost na okolnosti, které přesahují naši kontrolu. Jenže u Boha platí: „Víme, že všecko (včetně lidí a okolností) napomáhá k (našemu) dobrému…“ (Římanům 8:28). K dobrému, ne k naší porážce! Tvoje lživé představy tě pronásledují a předurčují tě k životnímu stylu, při němž se snažíš měnit lidi a okolnosti. Je to kruh, z něhož je těžké se dostat. Stáváš se člověkem, který druhé stále utvrzuje ve vině, místo aby řešil problémy.
Přijmi pravdu, že bez ohledu na to, co dělají satan, lidé či okolnosti, Bůh ti dává právo mít ve svém životě vždy poslední slovo. „… ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě“ (1. Janova 4:4). Výsledek neurčuje to, co se děje okolo tebe, ale především to, co se odehrává v tobě: „… jak v duchu uvažuje, takový opravdu je“ (Přísloví 23:7, ČSP). Ďábel může o výsledku rozhodovat jen tehdy, když mu to dovolíš a budeš s ním spolupracovat. To nesmíš udělat! Věř, že Bůh je mocen provést tě vítězně skrze obtížnou situaci.