„Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své…“ Skutky 4:23
Každý z nás máme „svou společnost“, tedy místo, kde se nejvíce cítíme doma, kam nás to přirozeně táhne, když si můžeme vybrat. Známý biblický učitel A. W. Tozer jednou řekl: „O člověku nevypovídá to, kam jde, protože musí, ale kam chodí, když má svobodu jít, kam sám chce.“ Apoštolové šli do vězení z donucení, ale když dostali svobodu, rozhodli se vrátit „mezi své“ (viz Skutky 4:23), mezi modlící se věřící. Jak výmluvné! Jasné životní volby, ne ty vynucené, prozrazují náš skutečný charakter.
Podívejme se na jeden možný příklad ze života. Chybíš v neděli ve shromáždění. Kde jsi? Pokud jsi na nějaké operaci, je jasné, že jsi nemocný a nemůžeš v církvi být. Jestli ale jsi na sportovním zápase, pak to vypovídá o něčem jiném. Pokud nejsi právě na zasloužené dovolené, znamená to, že ses rozhodl vynechat církev ve prospěch „své společnosti“, tedy svých společníků na golfu. Stal se z tvé volby bavit se namísto modlitby zvyk? Jestliže ano, můžeš být na prahu toho, že začneš zanedbávat „… společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku…“ (Židům 10:25).
Návyky nejsou výsledkem jednoho rozhodnutí; jsou výsledkem opakovaných voleb, které se nakonec stanou automatickými reakcemi. Jak můžeš poznat svůj skutečný duchovní stav? Podle společnosti, které dáváš přednost, a podle rozhodnutí, která děláš. Kam půjdeš, když máš možnost jít, kam chceš? Jaké společnosti dáváš přednost?