„Jak blaze vám, rodiče…“ Žalm 127:5, přel. z angl.

Zde máme další dva mýty o rodičovství.
1) Dobří rodiče mají vždy dobré děti. Kéž by tomu tak bylo; ale není! Dokonce i tehdy, když děláte všechny věci správně, vaše děti budou v životě dělat svá vlastní rozhodnutí. Kain a Ábel byli vychováni ve stejném domově stejnými rodiči, přesto Ábelova volba se Bohu líbila, zatímco Kainova vedla ke spáchání první zaznamenané vraždy. Dokonce ani vzorní rodiče nemohou mít kontrolu nad rozhodnutími, která jejich děti nakonec udělají. To neznamená, že tvá snaha mít na děti zbožný vliv je marná; vůbec ne! Jenom to znamená, že pokud jsi udělal to nejlepší, co jsi mohl, měl bys: a) uznat a přijmout svá omezení; b) učit své děti moudrosti a dovolit jim, aby nesly zodpovědnost za následky svých rozhodnutí; c) důvěřovat Bohu v tom, že vykoná to, co ty udělat nemůžeš. Některým dětem věci dojdou rychle, jiné půjdou oklikou jako marnotratný syn. Bůh to ale s nimi nikdy nevzdává, a ani ty bys neměl.
2) Dobří rodiče jednají se všemi svými dětmi stejně. Bible nabádá rodiče: „Zasvěť už chlapce do jeho cesty…“ (Přísloví 22:6). Každé dítě je vybavené jedinečným souborem potřeb a schopností a moudří rodiče tyto charakteristiky poznají a pracují s nimi. Tvou zodpovědností není snažit se mít „dokonalé dítě“. Tvou zodpovědností je snažit se objevit osobitý vzorec, který Bůh vložil do každého dítěte, a pracovat na tom, aby se v něm tento vzorec rozvíjel. Odměnou ti bude naplnění zaslíbení, které Bůh dal moudrým rodičům ohledně cesty jejich dětí: „… neodchýlí se (bez ohledu na okliky) od ní, ani když zestárne“ (Přísloví 22:6).