„Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš…“ Žalm 32:8
Matka Tereza si nevytyčila za cíl usilovat o slávu; sláva si našla ji. Ona prostě odjela do Indie a našla potřebu, kterou nikdo jiný nenaplňoval. Slyšela Boží povolání a dovolila, aby pohltilo její srdce. Sloužila potom spoustě lidí z kalkatských chudinských čtvrtí, které svět zanedbával a zapomínal na ně. Jedno z jejích nejznámějších hesel bylo: „Život, který nežiješ pro druhé, není žádným životem.“
Přiznejme si, že mnohé z toho, co denně děláme, vypadá bezvýznamně, pokud to není hodnoceno jako součást většího obrazu. Když vezmeš maličkosti všedního dne, vhodíš je do kotle s Bohem posvěcenou vizí a zamícháš to, najednou se objeví smysl, hodnota, adrenalin a radost, které pocházejí z vědomí, že naplňuješ své povolání. Je to jako rozdíl mezi plněním pytlů špinavým pískem a budováním hráze na záchranu města. Na plnění pytlů pískem není nic okouzlujícího, ale záchrana města před zpustošením záplavami je něco úplně jiného. Budování ochranné hráze dává úmorné práci s lopatou při plnění pytlů pískem smysl.
S vizí je to stejné. Mnohokrát se stává, že každodenní životní rutina ti může připadat jako odhazování nečistot lopatou. Vezmi ale tutéž rutinu a podívej se na ni perspektivou záměru, který dává Bůh. Najednou všechno vypadá úplně jinak. Vize staví tvůj svět do středu pozornosti. Vnáší do chaosu pořádek a dodává smysl. Umožňuje ti všechno vidět v novém světle. Dobrou zprávou je, že Bůh je dárcem vizí. Proto ho o nějakou požádej!