„Až mě bude volat, odpovím mu…“ Žalm 91:15
Když se snažíme trávit delší dobu v modlitbě, často nám začnou odbíhat myšlenky. Zlobí se Bůh kvůli tomu na nás? Ne, jeho Duch je s tebou, i když se tvé myšlenky toulají. Někdy tě právě bloudící myšlenky uvedou do opravdově modlitby.
Jeden spisovatel řekl: „Když se začnu modlit, najednou si představuji, jak prožívám nějaký závratný úspěch. Nebo si přehrávám rozhovor s někým, s kým mám rozjitřený vztah. Jindy přemýšlím, jak řešit problém, který mne trápí. Dřív jsem si myslel, že mi to při modlitbě překáží. Dnes vím, že tyhle myšlenky ukazují, za co se mám modlit. Hrnou se mi do mysli ne proto, že se nedokážu dostatečně soustředit, ale proto, že ukazují na mé skutečné starosti. Proto jsem je přestal zahánět. Začal jsem ale o nich mluvit s Bohem, a právě tím se znovu dostávám do proudu modlitby. Máme skutečnou svobodu modlit se způsobem, který nás nejlépe dovede do radostného vědomí Boží přítomnosti.“
Je jasné, že myšlenky na to, že bys měl jít k holiči nebo že musíš s autem do opravny, tě opravdu rozptylují. Když se to stane, prostě si je zapiš a řekni: „Tohle až potom,“ a vrať se k modlitbě. Propracovat se k modlitebnímu životu s hojným užitkem nedokážeš přes noc, chce to práci. Výsledky ale stojí za to. Nejsi sám, kdo při modlitbě zápasí s rozptylováním. Kdo se naučí, jak se s tím vypořádat, dosáhne úspěchu.