„Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi.“ Matouš 25:25
Jedno z nejznámějších Ježíšových podobenství ukazuje, jak to funguje v Božím království. „Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane … Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi … Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný … Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot…“ (Matouš 25:24–30).
Dovedeš si představit, že přijdeš o příštím výplatním termínu do práce a budeš se dívat na to, jak tvůj šéf dává tvou výplatu někomu jinému? To je přesně to, co se odehrálo v tomto příběhu. Je to obraz toho, co se bude dít před Kristovou soudnou stolicí, a ty u toho budeš a uvidíš to.
Proč Pán s tím mužem tak tvrdě zatočil? Protože zakopal svou hřivnu. A proč ji zakopal? Protože „se bál“. Čeho?
1) Bál se, že hřivna, kterou dostal, nestačí na jeho úkol.
2) Bál se přijmout riziko možného selhání.
3) Bál se, že nemá takové hřivny (talenty) jako jiní, a tudíž ta jeho nic neznamená.
Stejně jako budou různé stupně trestu v pekle (viz Matouš 11:21–24), budou také různé odměny v nebi. O tom, jaká bude tvá odměna v nebi, rozhoduje to, jak tady na zemi využíváš své hřivny.