„Láska … nepočítá křivdy.“ 1. Korintským 13:5
Držet si zášť je drahé, protože ty i lidé ve tvém životě za to nakonec zaplatíte! Ten kdo tě urazil, už na to pravděpodobně zapomněl; šel si po svých a tebe nechal, aby ses s tím vláčel sám. Jádrem problému však není člověk, který tě urazil, ale urážka sama. Dokud to nepochopíš a nepřijmeš, budeš se trápit.
Nedovol, aby tvá zášť vykvasila a staly se z ní:
1) Pocit, že jsi obětí. Negativní energie vyplýtvaná na jiné lidi jen odčerpává tvé síly a okrádá tě o možnost splnit, k čemu tě Bůh povolal. Přestaň sám sebe klamat, neplýtvej silami na vlastní zášť!
2) Hořkost. To je smrtelný jed: už malá kapka otráví celý systém. Poškodí tvé myšlenky, pokřiví tvé myšlení a zkušenosti, včetně tvé zkušenosti s Bohem!
3) Izolace. Nikoho nebaví být s někým, kdo se stále utápí v utrpěné křivdě, drží si obranný postoj a hněv. Druzí vycítí, že se ti mohou sami stát terčem, a odklidí se do bezpečné vzdálenosti. Dostaneš se do izolace, za kterou si můžeš sám.
4) Přijetí negativní role. Třeba si myslíš, že do tvých pocitů nikomu nic není. Možná; ale jedině v případě, že žiješ na opuštěném ostrově. Zášť je vysoce infekční. „Dbejte na to … ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé“ (Židům 12:15).
5) Sabotované pokání. Jestli nejsi ochoten se vypořádat s vlastní záští, není možné opravdové pokání a odpuštění. Jestliže stále jen obviňuješ druhé, vyhýbáš se zodpovědnosti.
Špatný postoj je jako vadná pneumatika: bez výměny nikam nedojedeš.