„… pokud ti Bůh dal schopnost k vedení, konej to s vážností a odpovědností…“ Římanům 12:8, přel. z angl.
To, že jsi vedoucím v podnikání, politice či veřejné službě, tě ještě nekvalifikuje automaticky k tomu, abys byl vedoucím také v církvi. J. Oswald Sanders říká: „Rozhodování v církvi přísluší tomu, kdo má autoritu, je duchovní a je ochoten se obětovat.“
Pojďme se na tyto vlastnosti podívat:
1) Autoritativní vedení. Lidé respektují vůdce, kteří mají jasno v tom, kam jdou, a vlévají tuto jistotu do srdcí svých následovníků. Váhavý vedoucí nemotivuje ostatní, aby se nalodili a zůstali na palubě. Nejistota mate následovníky a zbavuje je odvahy. Vůdce, kteří se vyznačují moudrostí, pevností a jistotou v tom, čemu věří, následují lidé téměř bez ptaní.
2) Duchovní vedení. Přitahují nás vedoucí nadaní a charismatičtí. Nicméně tyto přirozené kvality nestačí. Ti, kdo uchváceně následují lidské vlastnosti, na to často doplatí. Nespokoj se s lacinou popularitou. Zbožní vedoucí se zaměřují na to, aby jejich následovníci byli spojení s Ježíšem, ne s nimi! Znají lidé díky tvému vedení více Boha, víc ho milují a víc mu slouží? Jestli ano, jsi zbožný vedoucí.
3) Vedení ochotné k oběti. Vytrval bys na místě vedoucího, kdyby tě jako apoštola Pavla zrazovali, křivě obviňovali, bili, skoro utopili, kamenovali a vydávali na smrt? Zbožní vedoucí stojí ve službě, i když je nepříjemná, nevyhovující, nevděčná a nákladná. Jsou oddaní ovečkám, za něž nesou odpovědnost, i „Nejvyššímu Pastýři“, jemuž za ně odpovídají! Uznávají, že Ježíš navrhnul a vypracoval model zbožného vedení za cenu vlastního života: „K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích“ (1. Petrova 2:21).