„… služte v lásce jedni druhým.“ Galatským 5:13
Bible přikazuje: „… služte v lásce jedni druhým“ (Galatským 5:13). Jinými slovy: „Zbav se postoje, že ti druhý něco dluží, a zaměř se na to, že dlužníkem jsi ty.“ Ale někteří z nás uvažují takto:
1) Odjakživa počítám s dobře placeným celoživotním zaměstnáním a zaručenou penzí od šedesáti.
2) Povýšení je jen otázkou času.
3) Každý má pracovat nejvýš čtyřicet hodin týdně.
4) Poslední hodina pracovní doby je na to, abych se snáze dostal domů.
5) Desetiminutová pauza na kávu by měla trvat nejméně půlhodinu.
6) Půlhodinová přestávka na oběd by měla být aspoň jedenapůlhodinová.
7) Všichni pracovníci bez ohledu na výkon mají mít stejný podíl ze zisku společnosti.
Z čeho vlastně odvozujeme zdroj svých nároků? Činíme si nároky „z titulu dluhu“. Máme pocit, že lidé jsou nám něco dlužni kvůli tomu, kým jsme. Činíme si nároky jako matka, dcera, bratr, manželka, manžel, přítel, sponzor, pastor, zaměstnanec, šéf atd. Jako by to bylo něco, co nás opravňuje k výhodám, na jaké si jen pomyslíme. Takhle to ale v životě nefunguje!
Když marnotratný syn odešel z domova, skončil u prasat a chtěl jíst aspoň jejich slupky. Jenže ani ty nedostával (viz Lukáš 15:16). Realita ho pokořila; najednou byl ochoten sloužit otci jako otrok. Naštěstí ho otec miloval a vrátil mu bývalé postavení. Vyplývá z toho, že život ti „nedluží“ nic jiného, než možnost studovat, tvrdě pracovat, růst a přinášet oběti, aby ses dostal tam, kde chceš být.