„… ruku na ústa!“ Přísloví 30:32
Jazyk je jen kousíček od mozku, ale podle žvanění některých z nás to vypadá, jako by naše ústa a mozek byly od sebe na míle vzdálené! Jakub řekl: „… jazyk … poskvrňuje celé tělo…“ (Jakub 3:6).
Spisovatelka Ramona Cramer Tucker napsala: „Přiznávám, že jsem mluvka. Nechci si ničit důvěryhodnost, jenže občas rychleji mluvím, než přemýšlím. Bůh se ale o pomluvách vyjadřuje jasně. Ví, že nevázanost v řeči dokáže zničit druhému pověst, vyvolat nedůvěru ve vztahu, svést žvanila, aby ještě vyzdobil svůj příběh, a napomoci mu k hříchu, když se při konfrontaci dostane do pokušení lhát. Ráda sděluji novinky, ráda ‚jsem v obraze‘, a protože jsem zvyklá takto jednat, je pro mne snadné šířit pomluvy pod záminkou, že to myslím dobře. Dokonce nejdřív řeknu: ‚Modli se prosím za…‘ Jenže i když to myslím dobře, neznamená to, že je to správné.“
Nejběžnějším důvodem, proč někoho stavíme do špatného světla, je snaha vypadat sám dobře! Jsme jako pyšný farizeus v chrámě, který se modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé…“ (Lukáš 18:11). Autor Přísloví napsal: „Pokud ses bláhově chvástal, pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!“ (Přísloví 30:32, B21)
Jedna věc je myslet si něco špatného a druhá věc je říci to nahlas. Martin Luther řekl: „Nemůžeš zabránit tomu, aby ti ptáci létali nad hlavou; můžeš jim ale zabránit, aby si ve tvých vlasech postavili hnízdo!“ Takže udělej laskavost sobě i všem kolem sebe: používej mozek dřív než ústa.