„Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme…“ Skutky 17:28
Existuje známý citát, že Bůh stvořil srdce prázdné, a jen on sám ho může zaplnit. Ernest Gordon ve své knize „Zázrak na řece Kwai“ s podtitulem „Ze zoufalství tábora smrti k duchovnímu vítězství“ píše o amerických vojácích, kteří byli za druhé světové války zajati, mučeni a vyhladověni Japonci na Malajském poloostrově. V důsledku toho se začali chovat jako zvířata, která drápala a vzájemně mezi sebou bojovala a kradla si jídlo. Ve snaze dát věcem jiný směr se tato skupina rozhodla začít číst Nový zákon. Když jim ho Gordon předčítal, začali se obracet ke Kristu, a společenství zvířat se proměnilo ve společenství lásky. To proto, že Bůh žije v Ježíši a Ježíš je připraven žít v srdcích těch, kteří mu důvěřují. Nabízí radost, pokoj, proměnu života a jistotu věčného života všem, kteří vkládají svou důvěru v jeho smírnou oběť.
Čím se snažíš vyplnit prázdnotu ve svém životě ty? Hmotným majetkem? Látkami povzbuzujícími náladu? Sexem? Úspěšnou kariérou? Snahou o intelektuální růst? Vzrušením? Můžeš toho klidně nechat, to nebude fungovat! Pavel to filosofům v Aténách vysvětlil takto: „Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm … který všemu dává život, dech i všechno ostatní … to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme‘…“ (Skutky 17:24–28). Slovy staré duchovní písně: „Nic nemůže mne utěšit, jen tvoje jméno znám. Jen v tobě lásku, život, klid i věčnou radost mám.“