„Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího.“ Přísloví 27:6
Slovo „korekce“ nám často není příliš příjemné. Někdy v nás vyvolává vzpomínky na mračící se rodiče a bolestivé následky. Nebo přemýšlíme spíš o riziku zničení vztahu než o možnosti jeho posílení a obohacení.
„Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího“ (Přísloví 27:6). Všichni potřebujeme někoho, kdo by nám říkal pravdu, protože ostatní z odstupu vidí věci, vůči nimž my jsme slepí. Ano, někdo může reagovat defenzivně, ale také může být povzbuzen, aby si uvědomil, že ti víc záleží na jeho konečném blahu, než na jeho okamžité reakci vůči tobě. Rada k nápravě vyřčená v milujícím duchu, ne v sebespravedlnosti „já vím, co je nejlepší“, je obvykle přijímána dobře. Pokud lidé vnímají, že o ně opravdu máš starost a toužíš po lepším vztahu s nimi, je pravděpodobné, že vezmou v úvahu to, co jim říkáš, a budou otevřeni změnám. Přemýšlej, jakou odvahu projevil prorok Nátan, když konfrontoval Davida s jeho hříchem, který spáchal kvůli Bat-šebě. David jako král měl moc nad jeho životem i smrtí. Nátan ho ale příliš miloval, než aby dovolil, aby ho hřích připravil o povolání. Bůh nás často používá, abychom se vzájemně znovu nasměrovali na úzkou, ale bohatstvím oplývající stezku života, kterou nám předurčil. Když se David ohlédl zpět, mohl říci: „Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl“ (Žalm 119:67).
Jsou chvíle, kdy nám moudrost radí: „Hleď si svého a do tohohle se nepleť.“ A jsou i jiné chvíle, kdy nám moudrost radí: „Protože je máš rád, angažuj se v tom.“