„Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“        Lukáš 19:26

Jako farmářský chlapec z Iowy, Robert Schuller vzpomíná, jak jeho otec potřeboval každé zrnko z předešlé úrody, aby mohl nakrmit svůj dobytek. Nicméně vždycky měl v jednom rohu nádobu s obilím, kterého se odmítal dotknout. Když Schuller říkal: „Tati, ještě tady máš obilí,“ otec mu odpovídal: „To je osivo na příští rok.“ Když pak přišlo jaro, zasel jej. Schuller napsal: „Myslím, že zvažoval šance a říkal si: ‚Mám tady zrnko obilí. Mohu jím nakrmit dobytek a vím, že to bude užitečné; tady není žádné riziko. Nebo ho mohu pohřbít do země, ale to je nesrovnatelně riskantnější. Může ho zadusit plevel, mohou ho sezobat ptáci, může shnít nebo ho mohou zničit kroupy a vítr. Na druhou stranu se ale může stonásobně rozmnožit.‘“
Bible varuje: „Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet“ (Kazatel 11:4). Helen Keller řekla: „Bezpečí je především pověra. V přírodě nic takového neexistuje a ani lidské děti jej v plnosti nezažívají. Život je buď odvážné dobrodružství, nebo nic.“ Jestliže chceš získat víc, než se ti kdy snilo, musíš vyjít s kůží na trh. Tam najdeš nejlepší ovoce. Když jednáš ve víře bez „pozemských“ záruk toho, co je na druhé straně, znamená to, že se snažíš udělat něco, co bys udělat nemohl, kdyby tě k tomu Bůh neuschopnil. Jon Walker říká: „Naše víra roste, když riskujeme, ovšem ne ledajakým způsobem, ale způsobem, řízeným Bohem. Takováto postrčení od Boha nás posouvají za hranice našich ‚nezávislých států‘ do života víry v ‚zemi zaslíbené‘.“