„… kdo se ho bojí, nemají nedostatek.“ Žalm 34:10
Existují tři druhy dárců: křesací kámen, houba a plástev medu. Abys dostal z křesacího kamene jedinou jiskru, musíš do něj tlouci. Chceš-li něco dostat z houby, musíš ji zmáčknout. Ale plástev medu sladkostí jen přetéká. Jakým druhem dárce jsi ty?
Žalmista napsal: „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu … vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek“ (Žalmy 34:9–10). Placení desátků je akt uctívání. Během týdne jsi v bdělém stavu asi sto osmnáct hodin a téměř polovinu tohoto času se zabýváš vyděláváním peněz. Takže když Bohu dáváš desátky, dáváš mu svůj mozek, svou sílu a sebe samého. Když jdeš v den Páně do Pánova domu, abys přijal účast na Večeři Páně a dal do Pánovy pokladnice desátek, je to čin hlubokého uctívání. Udělejme si jasno: Bůh, který dláždí nebeské chodníky zlatem, nezkrachuje, když mu nebudeš dávat desátek ze svého příjmu. Ty bys ale zkrachovat mohl! Na jednom církevním poutači se objevil nápis: „Dej Bohu desátek v poměru ke svému příjmu, abys u něho nevyvolal nelibost a nedal ti příjem úměrný tvému desátku.“
Placení desátku se netýká desátku; týká se toho, kdo desátek platí. Netýká se daru; týká se dárce. Nejde při něm o peníze, jde o muže nebo ženu. Netýká se vlastnictví, týká se vlastníka. Jak řekl skladatel písní Isaac Watts: „Kdybych byl všeho světa král, byl by to pro mne malý dar. Úžasná, Boží láska tvá – jen po té prahne duše má.“