„Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ 1. Korintským 13:7
Existuje velmi málo pomníků postavených na památku skeptikům. To proto, že skeptici strhávají lidi dolů, místo toho, aby je budovali.
Jedním takovým skeptikem byl Davidův starší bratr Elíab. Podívejme se na jeho příběh. V Saulově armádě nebyl nikdo, včetně Elíaba, který byl generálem, ochoten utkat se s Goliášem. Tehdy David dobrovolně šel a bojoval s tímto „neobřezaným Pelištejcem“ (viz 1. Samuelova 17:36). V biblických dobách byla obřízka pro Izraelce znamením Boží smlouvy o ochraně a zajištění. David věděl, že Goliáš v takové smlouvě s Bohem nestojí. Byla to výhoda, kterou si mohli nárokovat pouze Izraelci. David se proto ve smlouvě cítil velmi bezpečně a přijal Boží zaslíbení. To evidentně nebyl Elíabův případ. „Jeho nejstarší bratr Elíab však slyšel, jak mluvil s muži. Elíab vzplanul proti Davidovi hněvem a okřikl ho: ‚Proč jsi sem přišel? Komu jsi nechal ten houfeček ovcí na stepi? Však znám tvou drzost i tvé zlé srdce! Přišel jsi sem dolů, aby ses mohl dívat na bitvu‘“ (1. Samuelova 17:28).
Je zajímavé, že jméno Elíab znamená „Bůh je můj Otec“. Elíab tedy reprezentuje nejen světské skeptiky, ale i křesťanské. Ano, máme takové lidi v církvi! Stačí jeden skeptický člen, a brzy to ve všech, kdo mají slabou nebo téměř žádnou víru, začne rezonovat a udržovat negativitu. Dávej si pozor, skepse může napáchat škodu v jakémkoliv vztahu a prostředí. Proto v Bibli stojí: „Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači…“ (Žalm 1:1). Pořádně si rozmysli, než si s takovými lidmi sedneš. Když s nimi zůstaneš příliš dlouho, je možné, že nebudeš schopen se znovu postavit!