„… aby se vedlo dobře tobě i tvým synům…“ 5. Mojžíšova 4:40

Někdy se až lekneme, jak nám naše děti připomínají nás samotné. Vidíme v nich stejné strachy a sklony, s nimiž jsme sami zápasili. Sledujeme je, jak náhle mění směr na dálnici života na stejných místech, kde my jsme „havarovali a hořeli“, a je obtížné nesnažit se je zachraňovat. Někdy ale nemůžeme. Už vyrostly, mají své vlastní názory, odvahu a sny. Jestli nás podobenství o marnotratném synovi může něco naučit, pak to, že i dobří rodiče mohou vychovat děti, které jsou schopné učit se pouze z vlastní hořké zkušenosti. Takže co můžeš dělat? Modli se za ně a buď jim k dispozici, když se vrátí. Mnoho úspěšných dospělých bylo kdysi marnotratnými dětmi zachráněnými díky modlitbám rodičů, kteří to s nimi odmítli vzdát. Pokud tě to, co děláš, odvádí od modliteb za tvé děti, pak máš špatně nastavené priority. Není nic cennějšího než čas, který strávíš před Bohem přímluvami za ně. Zdá se ti, že nevíš, jak se máš modlit? Zkus toto: „Otče, mám obavy z toho, kam moje děti směřují. Vypadá to, že teď jsou mimo dosah mého hlasu a vlivu. Ty na ně ale dosáhneš. Můžeš jim připomenout, co se naučily, a můžeš připravit okolnosti, které je přivedou zpět k tobě. Písmo zaslibuje, že když tě budu poslouchat, bude se dobře dařit mně i mým dětem (viz 5. Mojžíšova 4:40). Proto teď stojím na tvém zaslíbení, věřím, že se rozhodnou sloužit tobě a budou chodit ve tvém požehnání po zbytek svého života. Modlím se ve jménu Ježíše Krista. Amen.“