„Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Žalm 90:12

Vypráví se příběh o muži, který přišel do nebe a svatý Petr mu řekl: „Pověz mi, jaké dobré věci jsi za svého života vykonal.“ Muž odpověděl: „No, gang pekelných andělů bil jednu starou paní a chtěl jí ukrást peněženku, tak jsem tam vběhl a zachránil ji.“ Petr se zeptal: „Kdy se to stalo?“ Muž odpověděl: „Asi před minutou.“ A teď vážně. Jestliže Ježíš nepřijde, tak zemřeš. Žalmista napsal: „Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát…“ (Žalm 90:10, B21). Řekněme, že je ti šedesát a budeš žít do osmdesáti. To je dvě stě čtyřicet měsíců! Když začneš uvažovat takovým způsobem, čas se ti stane drahou hodnotou a omezeným zdrojem, budeš s větší vážností počítat každý den. Pokaždé, kdy si řekneš: „To budu řešit zítra,“ ztrácíš další den, který se ti nikdy nevrátí. Je zde několik otázek, které by sis měl promyslet: Objevil jsi Boží vůli pro svůj život a investoval jsi svůj život do toho, abys ji naplnil? Pokud ne, proč? Zapamatuj si tyto tři věci:

  1. Bůh naplánoval datum tvého příchodu na zemi. „Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal“ (Žalm 139:16).
  2. Bůh ti předložil dráhu, po které bys měl jít. „… vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo…“ (Židům 12:1).
  3. Bůh tě odmění za to, jak jsi žil (viz 1. Korintským 3:14–15).

Počítej tedy každý den!