„… projevujte si navzájem uctivost.“ Římanům 12:10, B21
Kritický postoj nemusí hned zničit tvůj vztah s Bohem, rozhodně ale naruší tvou schopnost zakoušet Boží lásku, blízkost a požehnání. Všimni si, že to byl Bůh, kdo ranil Mirjam malomocenstvím. Začalo to kritizováním jejího bratra Mojžíše a skončilo tak, že si musela prožít důsledky svého narušeného vztahu s Hospodinem. Proč? Protože Bůh vidí, jak spolu navzájem jednáme! Možná se divíš, proč z toho Bůh dělal takový problém. Protože, když se rozhodneš pro hřích, volíš si k němu i utrpení. Všechno, co Bůh nazývá hříchem, je pro tebe bolestivé – úplně všechno. Jestliže Bůh říká: „Nedělej to,“ ve skutečnosti to znamená: „Neubližuj si.“ Jestliže říká: „Nekritizuj,“ nepokouší se tě připravit o zadostiučinění opravit nedbalost někoho jiného. Říká tím pouze, že tvůj kritický postoj bude v rozporu s tím, proč tě stvořil a povolal. Ryby stvořil k plavání, ptáky k létání a tebe, abys měl obecenství s ním; a kritický duch toto obecenství narušuje.
Dokonce i lidé, kteří se nepovažují za zvlášť nábožensky založené, jsou si vědomi negativních dopadů kritičnosti. Doktor David Fink, autor knihy „Uvolnění nervového napětí“, zkoumal tisíce mentálně a emočně labilních lidí. Pracoval se dvěma skupinami – s těmi, kdo byli ke stresu náchylní, a s těmi, kdo stresu dokázali odolávat. Nakonec objevil, že skupina stresujících se lidí se skládala z notorických vyhledávačů chyb a věčných kritiků všeho. Na druhé straně ti, kdo byli stresu odolní, uměli druhé lidi přijímat a tolerovat. Není žádných pochyb o tom, že zlozvyk kritičnosti je sebedestruktivní. Nikdy se touto cestou nevydávej.