„… kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?“ Jakub 4:12

Nikdo nemá chuť trávit čas s někým, kdo udělá z rozhovoru vlastní monolog – probere seznam těch, kdo si zaslouží kritiku. Než takovou společnost, to si raději pustit film pro pamětníky! Je hořkou pravdou, že pokud máš nálepku věčného kritika, začnou se ti vyhýbat právě ti lidé, které nejvíc potřebuješ.
Někdy je kritika zbrklá. Kdybys měl lepší den, kdyby ses nechal vést Božím Duchem, kdyby ses zaměřil na pozitivní věci, nikdy bys ji nevyslovil. Všiml sis, co řekl Áron: „…když jsme jednali hloupě…“ (4. Mojžíšova 12:11, ČSP). Nesnažil se hájit svůj postoj a neříkal: „Ano, Mojžíš se oženil s nesprávnou osobou,“ nebo: „My si také zasloužíme víc pozornosti!“ Nic takového. Uvědomil si svou chybu, činil pokání a nechal toho.
Stejně musíš jednat i ty. Proč? Protože kritika znemožňuje Božímu požehnání proudit do tvého života! Oswald Chambers napsal: „Kdykoliv jsi v kritickém postoji, nemůžeš vejít do obecenství s Bohem. Zastav se a polož si otázku: ‚Stojí mi ta chvilková úleva, kterou kritikou získám, za ztrátu vědomí Boží blízkosti?‘“
Jestli chceš Boží přítomnost opět vnímat, vyznej svůj kritický postoj, opusť ho a nahraď milosrdenstvím a láskou. Poklekni na kolena a modli se: „Pane, odpusť mi mou představu, že můj názor je vždycky správný a pro druhé vždycky potřebný. Uznávám, že je to pýcha. Dej mi dar umět jednat s druhými se stejnou milostí, jakou jsem já dostal od tebe. Pomoz mi přijmout rozdílnosti mezi lidmi a nemyslet si, že všichni musí vnímat věci přesně tak, jako já. Dej mi zvítězit nad mým kritickým postojem. Ve jménu Ježíše Krista. Amen.“