„… dopomozte k právu sirotkovi…“ Izajáš 1:17
Spisovatelka Jean Lushová ve své knize „Matky a synové“ píše o problémech, s nimiž se setkávají osamělé matky při výchově synů. Zvlášť důležitý a obtížný věk je mezi čtyřmi a šesti lety. Chlapec v té době ještě miluje matku, zároveň ale cítí potřebu tíhnout k mužskému vzoru. Má-li doma otce, bude s ním chtít trávit víc času stranou od matky a sester.
Co tedy poradit matce, která je na výchovu syna sama? Především musí pochopit, že i on má své potřeby, které není schopna dobře naplnit. Nejlepší bude, když nalezne člověka, který mu bude moci sloužit jako mužský vzor. Najít dobré mentory je ovšem těžké. Osamělá matka by měla zvážit, kdo z jejích přátel, příbuzných nebo sousedů by se chlapci mohl aspoň hodinu dvě měsíčně věnovat. Je-li členkou církve, měla by být schopná nalézt pro svého chlapce podporu mezi bratry. Písmo přikazuje věřícím pečovat o děti bez otce: „… dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy“ (Izajáš 1:17). Ježíš bral chlapce i dívky na klín a říkal: „A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne“ (Matouš 18:5).
Jestliže jsi muž a prosil jsi Boha, aby si tě používal ve službě, mohla by právě toto být pro tebe ta pravá příležitost. Pomysli, jaký neuvěřitelný potenciál se skrývá v jednom malém chlapci a jakou výsadou je pomáhat ho formovat v Božího muže, jenž naplní Boží záměry. To je úžasné privilegium!