„Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse…“ 2. Korintským 7:10
Slovo „pokání“ znamená uznat svůj hřích, odříci se ho, hledat Boží odpuštění a snažit se žít jinak. Udělat čelem vzad o sto osmdesát stupňů. Když pojedeš třicet kilometrů špatným směrem, znamená to, že se musíš otočit a jet třicet kilometrů zpátky. Je to otrava, ale po čase zjistíš, že to přineslo užitek, protože příště si dáš dobrý pozor, kam jedeš.
Někdy pokání znamená, že musíš postižené dokonce odškodnit. Zacheus byl výběrčí daní, který šidil lidi. Po setkání s Ježíšem ale řekl: „… jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně“ (Lukáš 19:8). Bůh ochotně odpouští, ale někdy ti dá zakusit bolestivé důsledky tvého hříchu, aby tě motivoval k poslušnosti. „Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ (Židům 12:11).
Satan se ti bude snažit namluvit, že ses dostal mimo dosah Boží milosti. Ale není to pravda. Marnotratný syn promrhal dědictví a skončil v prasečím chlívku. Ale v den, kdy se rozhodl pro návrat domů, mu otec běžel vstříc a plně obnovil jeho synovství v rodině. Totéž Bůh udělá i pro tebe. „Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho“ (Izajáš 55:7).