„Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ Jan 10:11
Někdy se pastoři schovávají za svůj zaplněný diář, aby nemuseli lidem říkat „ne“. Ježíš věděl, kdy se individuálně věnovat a kdy ne. Uč se od něj. Pokud máš pocit, že bys měl neustále naplňovat potřeby všech lidí, nebudeš nikdy schopen účinně sloužit. To od tebe Bůh nežádá. Čeká jen, že budeš reagovat na jeho výzvy.
Jeden pastor řekl: „Nezapomenu na výraz mé studijní poradkyně, když slyšela, že chci jít sloužit. ‚Vy přece vůbec nemáte rád lidi!‘ zvolala. Vzpomínám, že jsem si pomyslel: ‚No a? Služba znamená kázat a vést společenství církve k vyšším cílům. O jednotlivce se starat nemusím.“ Jenže to je omyl. Nesmíme se upínat na projekty do té míry, že utečeme od dalšího člověka, kterého nám Bůh pošle do cesty. Žasnu, jak daleko je byrokracie schopná jít v provádění systémových změn, místo aby udělala výjimku, která by mohla problém snadno vyřešit. Osobní potřeby jsou natolik důležité, že jim jakýkoliv projekt musí v tu chvíli ustoupit. Někteří z nás si myslí, že když se začnou věnovat osobním problémům, ty se začnou množit jako králíci. Navíc, projekty a programy tu jsou přece od toho, aby nás chránily před chaosem, ne? Chyba! Mýtus „služby“, který ti vnucuje „co děláš pro jednoho, musíš spravedlivě dělat pro všechny“, je jen cestou k vyhoření.
Ježíš většinu svého času trávil tím, že sloužil potřebám jednotlivců. A řekl: „Dobrý pastýř položí svůj život za ovce“ (Jan 10:11). Abys to mohl dělat také, musíš si v životě vyhradit prostor pro nečekané situace.