„Ať nad tebou Hospodin rozjasní svou tvář…“ 4. Mojžíšova 6:25, ČSP
Když se budeš zabývat životem Krista, zjistíš, že modlitba pro něho nebylo něco vyčerpávajícího, ale něco, co mu dodávalo sílu. Tím může být i pro tebe, když zahlédneš, jak nad tebou při modlitbě září Boží tvář. Když diskutuješ s kritikem, který se chce hádat, ztrácíš energii. Když se však setkáš se svým nejlepším přítelem, energii dostáváš. Ježíš řekl: „Nazval jsem vás přáteli…“ (Jan 15:15).
Všiml sis, že zamilovaní lidé spolu mluví někdy trochu dětinsky? Je to velmi osobní, intimní – nepřístupné pro kohokoliv třetího. Ale mluví tak, protože to je nejněžnější způsob mluvení, jaký známe.
Ježíšův modlitební život znázorňoval tuto blízkost. Oslovoval Boha „Abba“, což je aramejský výraz podobný „tati“ nebo „mami“. (Ježíš mluvil aramejsky a některé části Nového zákona jsou napsány aramejsky, a ne řecky.) „Abba“ bylo první slovo židovského dítěte, protože se vyslovuje velmi snadno. Tak nějak to bylo, když Ježíš byl s Bohem, tehdy od něho dostával něžnou lásku, jakou dospělý prokazuje dítěti, aby ho posilnil. A ty můžeš prožívat totéž. Proto Pavel napsal: „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové…“ (Římanům 8:15–17). Tvým nejvyšším cílem při modlitbě by měla být Boží blízkost.